Na rozdíl od jiných mohu chodit a běhat. Tedy po špičkách
5.8.2006 Listy Strakonicka str. 10 Strakonicko

Filip Coufal pocházející z Rožnova pod Radhoštěm. Je se svými sedmnácti lety jedním z nejmladších paralympionických reprezentantů za Českou republiku.


Spolu s ostatními paralympioniky trávil tři týdny na soustředění ve Strakonicích v rámci akce pro tělesně postižené, kterou pořádá občanské sdružení KONTAKT bB.

* Jak jste se dostal k plavání, Filipe?

Přes rehabilitaci v osmi letech. Po sérii operací mi bylo v rámci rekonvalescence doporučeno plavání, protože se při něm posilují svaly celého těla. Nejprve jsem nastoupil do plaveckého oddílu pro nepostižené v Rožnově, po dvou letech jsem přestoupil k handicapovaným plavcům díky sdružení KONTAKT bB. ( bez Bariér pozn. red.)

* Od kdy jste v reprezentaci? A jaké byly doposud vaše největší úspěchy?

Od roku 2003 jsem v širším výběru a od roku 2004 v užším - tehdy jsem závodil na olympijských hrách v Athénách. Právě účast na olympiádě považuji za svůj největší úspěch. Dostal jsem se do finále polohového závodu na 200 metrů a také do finále štafety 4 x 100 metrů.

* To je ve vašem věku opravdu pozoruhodné. A co děláte tady na Křemelce?

Jsme tu v rávci pobytového soustředění pro handicapované plavce od Kontaktu. Celá akce trvá tři týdny, každý týden je tu nová skupina kurzistů a my z reprezentace jsme tu celou dobu. Je tu i náš reprezentační trenér Jan Nevrkla, který celou akci zaštiťuje. Připravujeme se na prosincové mistrovství světa, máme tréning dvakrát denně, k tomu posilovnu a rehabilitaci. Máme i osobní volno, kdy relaxujeme, hrajeme různé společenské hry nebo můžeme vyrazit do města.

* Rozlišuje se při závodech stupeň postižení? Jak se tak dívám po reprezantačních plavcích je to hodně rozdílné.

Samozřejmě. Podle stupně postižení jsou sportovci rozděleni do deseti tříd, desátá je s nejlehčím postižením. Ty se pak rozlišují do tří skupin, které plavou různou kilometráž. Ti "nejrychlejší" plavou 5 kilometrů, druhá skupina 3,8 až 4,2 km a sportovci s nejtěžším postižením mezi 2,5 a 3 kilometry. Nejtěžší postižení z reprezentace má Jiří Kadeřábek, který byl na olympiádě bronzový. V podstatě má funkční pouze krční svaly a bicepsy, zbytek je silně atrofovaný a od pasu dolů je zcela nepohyblivý. Já sám jsem v kategorii nejméně postižených. Mám vrozenou vadu - chybí mi lýtková kost a vnitřní kotník na levé noze. Na rozdíl od ostatních lidí s touto vadou však nemám chodidlo vytočené ven, takže můžu normálně chodit i běhat. Tedy se speciálně upravenou botou, která má zvýšenou patu a podpěrný systém. Takže vlastně chodím po špičkách.

* Kolik reprezentantů tady je? Zdá se mi, že početně značně převažují muži.

Je nás tu šestnáct, z toho jsou pouze čtyři ženy, takže muži opravdu převažují. Ale máme tu ještě jednu nepostiženou plavkyni z Varů, která s námi také trénuje. Jsou tu lidé přibližně stejného věku, od 17 do 23, mezi sebou se všichni známe a jsme kamarádi. Co se týče ostatních kurzistů, s těmi nejsme ve styku tak často, trénujeme odděleně, protože jinak bychom se do bazénu ani nevešli. Už takhle más v jedné dráze plave dost. Ale na konci soustředění je vždy táborák, kde se všichni sejdeme, jak klienti tak reprezentace, a vyměňujeme si vzájemně plavecké zkušenosti.

* Máte ještě jiné zájmy kromě plavání?

Jasně! Mým největším koníčkem je historický šerm. Přes léto jezdím na různé akce, chodím i do bitev, jak železných, tak na "dřevárny". Kvůli svému postižení jsem zatím žádné problémy neměl. Vlastně jednou měl, kvůli botám, protože nemůžu nosit kožené škorně a moje speciální boty nejsou moc dobové. Ale vše se vyřešilo. Nosím dlouhé kalhoty, které boty překryjí. Jinak historie a četba, hlavně sci-fi, fantazy a historicko-válečné knihy.

Region| Jižní Čechy
ŠTĚPÁNKA KADOCHOVÁ nada