Život na jedné noze
14.10.2006 HARPER'S BAZAAR str. 150 Bazaar story

PARALYMPIÁDA: SPLNĚNÝ SEN STATEČNÉ PLAVKYNĚ BOJUJÍCÍ S OSUDEM


Bojovala s rakovinou, přišla o pravou nohu a nyní je členkou paralympijského týmu.

Už jako malá začala Adéla Kolínská plavat, později zjistila, že už ji to nebaví, a přemyslela, co by zkusila jiného. Zalíbily se jí akvabely - krásný, ladný, líbivý sport, pro dívku jako stvořený. "Akvabely, to je vlastně balet ve vodě. Všechny figury a sestavy se nejdřív nacvičují na suchu a ve vodě pak pilují k dokonalosti. Mezi naše tréninky patřil na soustředění i balet. Akvabely musí umět skvěle plavat a nesmějí se bát vody a to všechno bylo pro mě samozřejmostí. Někdy jsem litovala, že nemám žábry, abych si tanec ve vodě pořádně užila..." Tomuto sportu se ale Adéla mohla věnovat jen necelý rok. Stalo se něco, s čím málokdo počítá: onemocněla.

STATEČNÁ HOLKA

"Když jsem plavala, uvědomila jsem si, že mě bolí noha. Asi jsem si ji někde narazila, řekla jsem si, a dál to neřešila. Jenomže bolest místo aby ustupovala, sílila, až jsem najednou zjistila, že s nohou nemůžu kopat. Bylo jasné, že se něco děje."
Maminka vzala Adélu na vyšetření do nemocnice a ten den jí lékaři sdělili, že jde s největší pravděpodobností o zhoubný nádor ve stehenní kosti nad kolenem. Sice ji bolelo koleno, ale jen proto, že bolest přecházela po nervových cestách ze stehenní kosti. "Maminka to věděla, mně to ale nikdo neřekl, dozvěděla jsem se to až po biopsii, která ortel potvrdila." Zdá se neuvěřitelné, že se Adéla se svojí situací poměrně rychle smířila, mnoho lidí na jejím místě by se ptalo: Proč právě já? "V nemocnici jsem se dostala na pokoj k dívce, která na tom byla stejně jako já. Jenom už byla déle po velké operaci, takže jsem věděla, co mě čeká. Žádné černé myšlenky mě nenapadaly, spíš jsem přemýšlela o tom, co bude se školou a později se studiem. Taky jsem se bála, že budu muset zůstat doma a budu odříznutá od světa..." Lékaři Adéle moc velkou naději, že její nohu zachrání, nedávali. Přišlo první kolo: zmenšit a zapouzdřit nádor. Adéla prošla peklem čtyřiadvaceti chemoterapií, za půl roku následovala operace kolena. Lékaři do něho dali kostní štěp od dárce a zafixovali ho titanovými dlahami a šrouby. "Rok jsem na nohu nemohla šlapat, bála jsem se, aby se s ní nic nestalo, jenomže pak se začala křivit - štěp se bohužel neujal..."
Přesto se Adéla nebála s nemocnou nohou plavat. "Potřebovala jsem sportovat, pořád něco dělat. Navíc mi to dělalo dobře, posílila jsem svaly, které utrpěly dlouhou nečinností. Když mi tam, kam jsem byla zvyklá chodit, vypustili bazén, rozhlížela jsem se, kde by pro mě byly nejlepší podmínky, a objevila jsem Kontakt."

NÁVRAT NEMOCI

"Nemocná noha za mnou vlála, nebyla pro mě žádnou oporou, jenom jsem ji měla. V bazénu jsem se cítila nejlépe. Když jsem přišla na Strahov do Kontaktu, byl to pro mě šok. Kolem mě lidé na vozíku, s berlemi, nezdálo se mi, že bych mezi ně patřila. Za chvilku jsem si zvykla a byla šťastná, že jsem mezi svými." Jenomže nebylo ještě vyhráno. Rok byla Adéla zdravá a přišlo zjištění, že se nádor vrátil. Byl nejen v noze, ale nastěhoval se i do plic. Musela znova skončit s plaváním, se školou, se vším a vrátit se do rukou lékařů. Opět na rok. Přišlo dalších osmnáct chemoterapií, dvojí operace plic - nejprve na levé straně, pak na druhé, operace nohy. "Chemoterapie mi nic nedělaly. Přišla jsem jenom o vlasy a bylo mi trochu špatně, ale to se dalo zvládnout." A pořád studovala gymnázium a do školy chodila na zkoušky. "Moji kamarádi mi moc pomáhali. Byla jsem pro ně pořád ta samá Adéla, jenom s berlemi."
Adéla začala znovu plavat, ale po čase se u ní opět objevila rakovina. Následovaly opět dvě operace plic... A další začátek plavání. A pak se to stalo. "Vzpomínám si jasně, bylo to loni v červnu; něco jsem dělala a najednou se ozvalo: lup! Nemocnou nohu jsem si v místě, kde byl štěp, zlomila. Nevšímala jsem si toho, nebolelo mě to, odjela jsem na soustředění, plavala s tím a podnikala všechny aktivity, na které jsem byla zvyklá. Teprve v srpnu, když jsem šla na kontrolu, jsem se dozvěděla, že je noha zlomená. Pan doktor mi váhavě sdělil, že mi ji bude muset amputovat, a bál se mojí reakce. Ale já byla šťastná, že se jí konečně zbavím, protože byla k ničemu a přinášela mi jenom problémy."

ÚPLNĚ NORMÁLNÍ DÍVKA

Když potkáme na ulici postiženého člověka, někteří z nás odvrátí zrak, jiní se za ním naopak otočí. A to je přesně to, co Adéla nemá ráda. "Nevadí mi, když se na mě lidé zvědavě dívají, ale když se za mnou otáčejí, to se mi už nelíbí." Ona sama se - ačkoli má amputovanou nohu nad kolenem - cítí jako úplně normální devatenáctiletá dívka, nemá pocit, že by se něčeho ve svém životě musela vzdát. "Dělám pořád to samé co předtím. Jezdím na kole, kdybych chtěla tancovat, můžu, samozřejmě s protézou. Ale přiznám se, že ji nemám moc ráda, raději chodím bez ní," říká a zasměje se. "To je trošku začarovaný kruh. Když nebudu nosit tu první, na kterou si noha musí nejprve zvyknout, nemůžu dostat kvalitnější... Asi se nad tím budu muset zamyslet." Existují prý totiž dokonce protézy, které mají zabudovaný počítač, na kterém se dá naprogramovat, co má noha dělat, jestli jít, běžet, tancovat...
Adéla se před nedávném stala členkou paralympijského týmu, plave všemi styly a spolu s dalšími patnácti sportovci se připravuje na mistrovství světa v Durbanu v Jižní Africe. "Všelijaké soutěže se pořádají i u nás. Z Brna mám veselou historku. Všichni zahraniční sportovci měli luxusní protézy a nemohli pochopit, že my radši chodíme bez nich. Museli jsme se smát, asi si o nás mysleli, že jsme nějaká rozvojová země..." Co bude dál? Adéla v tom má jasno. Příští rok odmaturuje a pak by se ráda dostala na medicínu.

STYLING: TATIANA SLADÍKOVÁ
LÍČILA A ČESALA: KLÁRA KATSIANIKOSOVÁ

***

"Bála jsem se, že budu muset zůstat doma a budu odříznutá od světa."

OBČANSKÉ SDRUŽENÍ KONTAKT bB

- Hlavním posláním KONTAKTU bB je zapojit maximální počet osob se zdravotním postižením do aktivního a nezávislého způsobu života prostřednictvím plavání, které KONTAKT bB realizuje od základní rehabilitační úrovně přes kondiční až po vrcholovou paralympijskou úroveň v rámci pravidelné celoroční činnosti v sedmi střediscích (Praha, Brno, Karlovy Vary, Kladruby u Vlašimi, České Budějovice, Jindřichův Hradec a Ostrava) a na týdenních pobytových akcích
pořádaných pro děti i dospělé, začátečníky i pokročilé plavce -www.kontaktbb.cz
- Plavecký reprezentační tým se účastní vrcholových soutěží pod hlavičkou Českého svazu tělesně postižených sportovců - www.cstps.cz.
- Tělesně postižené sportovce můžete podpořit na sbírkovém účtu Českého svazu tělesně postižených sportovců 53115311/0300.
- Pokud chcete adresně podpořit Adélu a ostatní plavce, uveďte ve zprávě pro příjemce "Adéla".


O autorovi| PŘIPRAVILA: ŠÁRKA SCHMIDTOVÁ
Šárka Schmidtová nada