Láska má sílu života
13.3.2006 Překvapení str. 12 Mezi lidmi

Verunka se začala drát na svět o tři měsíce dřív, než měla. Když se narodila, měřila 33 centimetrů a vážila pouhých 900 gramů. "Byl to takový malý králíček," říká její maminka Jitka Hašplová. Vůbec nebylo jisté, zda přežije.


Chybějící tři měsíce doháněla pak Verunka v inkubátoru. Když opouštěla porodnici, vážila 2,1 kilogramu. Jenže to už Jitka věděla, že ultrazvuk odhalil dvě cysty na jejím mozku a že možná nebude chodit. Obavy se potvrdily. Diagnóza zněla: Dětská mozková obrna.

Všemi milované dítě

"Většinu manželství taková událost rozbije. My jsme jedni z mála, kteří to přečkali. Podrželo nás, že jsme byli velice mladí. Bylo mi jedenadvacet let a byla jsem i dost naivní, všechno mi hned nedošlo. Dnes bych to psychicky nesla hůř," přiznává Jitka. "Hodně pomohlo, že Verunka byla od narození všemi milované dítě," dodává Jitčina máma, z které se stala starostlivá babička. Verunka kolem sebe šíří optimismus. "Když je mi někdy ouzko, ona mě dokáže povzbudit," tvrdí Jitka. "Tyto děti potřebují hodně lásky
a umějí jí zase hodně dát. Bez ní můžou zatrpknout. To ani sebelepší ústav nedokáže," doplňuje babička. Platí, co řekli lékaři: "Verunka má štěstí, že se narodila do dobré rodiny."

Na pomoc přispěchal bráška

Krátce po Verunce přišla Jitka znovu do jiného stavu. "Všichni chtěli, ať si to nechám vzít. Báli se, že to dopadne stejně," vzpomíná. "Já jediná jsem ji přemlouvala, ať si dítě nechá, že by později mohla litovat. Doktoři z toho šíleli, riziko bylo obrovské," vysvětluje babička. Jitka na ni dala. "Zase mi pomohlo mládí a trocha lehkomyslnosti," říká. Ale musela své tělo přemlouvat, aby miminko donosilo. Těhotenství bylo rizikové, poslední tři měsíce proležela v nemocnici. Zato když se Filípek narodil, byl jeho vstup do rodiny přímo triumfální. Byl úplně zdravý a navíc kluk! To byla senzace hlavně pro otce. "Myslím, že Filípek přispěl k tomu, že manželství vydrželo," soudí babička.

Jak je důležité míti Filipa

Filip byl pro Verunku požehnáním. Doslova ji táhnul kupředu, mentálně i fyzicky. "Ona s ním dělala věci, do kterých by se sama nikdy nepustila. Učil ji lézt pod stolem, přelézat hrazdičky, skotačili spolu. Snažila se držet krok se zdravým bráškou, jak to jen šlo. Když nestačila, trochu se jí přizpůsobil. Třeba spolu tančili po čtyřech," vzpomíná Jitka. Tady se ukázalo, jak důležitá je integrace zdravých a handicapovaných dětí.

Neštěstí sbližuje

"Máme trochu jiný život než druzí lidé. Takový problém člověku něco vezme, ale i dá. Mně přinesl cenné přátele. Lidi, které bych jinak nepotkala," usmívá se Jitka. Celá rodina začala díky Verunce pohlížet na život jinak. "Změní to názor na všelijaké žabomyší války. Začnete jinak přemýšlet nad hodnotami života. Najednou zjistíte, že peníze nejsou to hlavní," dodává babička. Přesto však jsou právě peníze v rodinách s handicapovanými osobami možná důležitější než jinde. Stát ani zdravotní pojišťovny nepatří k nejštědřejším a rozhodně svou pomoc nevnucují. "Na spoustu věcí máte nárok, ale u lékaře, ani na úřadech se to nedovíte. Víc informací získáte od maminek se stejným osudem než od odborníků. Pak si musíte zažádat a modlit se, aby to vyšlo," tvrdí babička. "Nejvíc pomoci se dočkáte od nadací. Nadace Charty 77 nám finančně pomohla při koupi speciální trojkolky a invalidního vozíku, nadace ENROS přispěla na asistentku. Úřad Prahy 7 zaplatil rehabilitační stůl a přispěl na speciální autosedačku. Ale je to na jejich vůli, nárok na to nemáte," vysvětluje Jitka.

Boj s časem

Verunka onemocněla mozkovou obrnou během porodu nebo po něm snad nedostatkem kyslíku, nikdo neví. "První rok jsme se báli, jestli vůbec přežije," říká babička. Začali s Verunkou cvičit podle speciálních metod. Ve dvou letech se v lázních Verunka naučila klečet. Z kleku ji učili lézt. Pak se objevil první náznak střídmonožního lezení. Lékaři zajásali: "Když začne, je šance na chůzi!" Už od půl roku s ní chodí plavat. K rehabilitaci přidali hipoterapii. "Jízda na koni jí napřímila záda. Bohužel dostala alergii a museli jsme toho nechat," říká Jitka. "Je důležité se vším začít co nejdřív a nepřestat. Každá pauza, například nemoc, ji vrátí o velký kus zpět," podotýká babička. Na střídačku s Jitkou doprovází Verunku do lázní. "Když jsme s ní, je léčba efektivnější. Personál si nedovolí žádnou proceduru vynechat," poznamenává babička.

Jednou se postaví na vlastní nohy!

Jitka i babička věří, že Verunka jednou bude žít samostatným životem, i když normálně chodit nikdy nebude. "Proto je důležité, aby byla co nejvíc mezi ostatními dětmi. Hlavně mezi zdravými," říká Jitka. Verunka naštěstí děti miluje a svou milou povahou si je umí získat. Ve čtyřech letech začala chodit do speciální školky, kde byly i zdravé děti. Navíc jednou týdně navštěvovala soukromou školku a pobývala mezi zdravými vrstevníky. "Chtěli jsme, aby mohla chodit do normální školy. A to se podařilo, je v první třídě!" chlubí se Jitka. Ale dalo to fušku! Sehnat speciální lavici, asistentku, a hlavně peníze na všechno. Naštěstí starostka městské části Praha 7 Verunce fandí a věci pomohla. "Prospívá to nejen jí, ale všem dětem. Připraví se na to, že život není ke všem stejně milosrdný," ujišťuje ředitel Fakultní základní školy v Praze 7, která Verunku přijala. "Kontakt se zdravými je pro ni důležitý, i když za partnera si asi vybere někoho, kdo na tom bude podobně. Už teď takového nejlepšího kamaráda má," uzavírá Jitka.

***

Info

Dětská mozková obrna

Vzniká v dětském věku. Příčinou je porucha vývoje nebo poškození motorických oblastí mozku. Nemoc způsobuje poruchy hybnosti těla. Není nakažlivá (na rozdíl od dětské obrny) ani dědičná, je nevyléčitelná a neexistuje proti ní prevence. Může (ale nemusí) být provázena dalšími zdravotními problémy včetně epileptických záchvatů a poruch mentálních funkcí. V posledních třiceti letech počet případů zvolna roste.

Poraďte se!

Když se objeví problém, nezůstávejte sami! Kontaktujte co nejdřív lidi se stejným handicapem a neziskové organizace, zkrátka všechny, kteří se vaším postižením zabývají. Podrží vás psychicky a pomohou vám tuto situaci řešit. Začněte hledat na internetu. Stačí vyťukat název postižení. My jsme tu možnost neměli a zpočátku jsme byli úplně bezradní. To je moje rada všem handicapovaným a jejich rodinám.

Verunka navštěvuje speciální kurzy, které pro postižené už od roku 1998 pořádá občanské sdružení Kontakt bB. Jeho zakladatelé Jan Nevrkla a Martin Kovář, sami handicapovaní, vytvořili metodické řady výuky plavání pro postižené. V Česku je už osm jejich středisek.

O autorovi| Připravil: Vladimír Vymazal , Odpovědná redaktorka: Jana Hájíčková

Jitka Hašplová nada